Anebo něco jiného? Ať už to je jak chce, konečně se mi podařilo to "překonat".
...
A objednala jsem se na dvě důležité vyšetření, a sjednala třetí
důležité. Takže teď v listopadu si oběhám psychologické a interní
vyšetření, to třetí, na které ale ještě nemám přesný termín (prý mi
zavolají), je hlasové cvičení. V prosinci mám endokrinologii, a někdy v
té době bych (konečně) měla začít brát hormony.
A
teď k nadpisu... Uvědomuju si, že od první chvíle, kdy jsem se měla
objednat k HF, mi trvalo děsně dlouho, než jsem se k tomu odhodlala (asi
2 měsíce). A potom ty různé objednávání se někam, samozřejmě 90%
telefonicky, no děsný. Vždycky mám tak trochu strach, kdo/co na mě z
druhé strany "vybafne", i když musím říct, že až na pár případů, mám
spíše pozitivní zkušenosti. Hlavně mi telefonování s neznámými lidmi
přijde takové nepřirozené, když toho na druhé straně nevidím, a nemůžu
tedy moc dobře odhadnout, jak se tváří, atd.
Ale
třeba to není vyloženě telefonofobie. Říkala jsem si, že až budu mít
lepší svoji "fyzickou stránku osobnosti" a lepší hlas, tak když bude
příležitost a odvaha, půjdu na brigádu do call-centra na zákaznickou
podporu. Tam poznám, jestli je to opravdu telefonofobie, anebo něco
úplně jiného. Třeba strach z (oslovení) neznámých lidí. To je ale
vzdálená budoucnost...
Víte že...
1. Kdybych tenkrát neonemocněla, měla bych interní vyšetření a hlasové cvičení už za sebou? Tady jsem právě měla termíny na dobu nemoci.
2. Termín telefonofobie jsem si sice sestavila sama, ale zároveň už existuje, a má i ten mnou myšlený význam? Zkuste hledat na netu.
